Recenze: Jill Alexander Essbaum - Hausfrau


Že je nemožné spojit disputace o smyslu života s lekcemi němčiny? Že kniha o znuděné paničce ve zlaté kleci bude zákonitě o ničem? Že nejde napsat mrazivý psychothriller bez scén plných násilí? Že komerční bestseller a jedna z TOP knih nemůže mít formu básně v próze? O tom, že to jde, vás přesvědčí naprosto unikátní „Hausfrau“, která je (považte!) debutem americké autorky Jill Alexander Essbaum.

Jill Alexander Essbaum (1971) žije v Kalifornii a je to vskutku vzdělaná a intelektuálně zaměřená žena. Na univerzitě přednáší poezii a je autorkou několika básnických sbírek. Román „Hausfrau“ je jejím debutem, a to debutem nadmíru zdařilým. Kniha se okamžitě po vydání stala senzací a zahraniční nakladatelé se předháněli o autorská práva na její vydání. Jen ve Velké Británii o ni usilovalo devatenáct nakladatelů. Do České republiky „Hausfrau“ zavítala díky nakladatelství Ikar.

Na začátku bych měla upozornit na to, že „Hausfrau“ je výjimečná i díky grafice. Celý text je červený, což evokuje napětí, tíseň a krev. Zlo tu dřímá pod povrchem a čeká na to, aby mohlo vystrčit růžky. První stránky jsou ještě nevinné, ale vy už tušíte, že se stane něco hrozného. Text knihy není jednolitý a nepřipomíná nic, na co jste z beletrie zvyklí. Rozvržením i stylem připomíná báseň v próze a hovory o filozofii a psychologii. Ty vede hlavní hrdinka Anna se svou psychiatričkou, a pokud si rádi vypisujete moudré myšlenky z knih, tak tady si na ně připravte rovnou celý zápisník.

Anna je sedmatřicetiletá žena, která se s manželem bankéřem odstěhovala do Švýcarska. Společně žijí v pohodlném domě a Anna se stará o tři děti. Chlapci Charles a Viktor chodí do školy a nejmladší dcerce Polly Jean je deset měsíců. Annin muž Bruno je pozorný manžel a milující otec, ale ona to vidí jinak. Připadá si jako v kleci a hledá způsob, jak najít něco, co jí zlepší život. Chodí na psychoanalýzu, navštěvuje kurz němčiny a milence střídá jako na běžícím pásu, ale stále není spokojená. Její psychiatrička ji podezírá z toho, že je jí jedno, zda svůj život promarní, a Anna si namlouvá, že se topí v depresích.

S péčí o děti jí pomáhá tchyně, její přátelé jí podají pomocnou ruku, kdykoliv potřebuje, ale Anně stále chybí Cosi. Cosi, co by naplnilo její život. Manželský ani rodinný život ji neuspokojuje a o tom, že by se angažovala v charitě nebo si našla práci na částečný úvazek, ani neuvažuje. Téměř všechny její myšlenky se točí pouze kolem sexu a vlastního uspokojení. Anna na vás bude zpočátku působit povrchně, ale jak ji budete poznávat blíž a blíž, zjistíte, co se v ní odehrává, a možná ji i pochopíte. Upřímně řečeno, Anna je rozporuplná osobnost a stejně rozporuplné budou názory na ni. Někdo ji bude litovat, jinému bude připadat jako ukňouraná panička, někomu bude pro smích a umím si představit i to, že některé čtenáře naštve.

Annu potká několik tragédií, z nichž některé jsou skutečné a některé domnělé. To, jak je vnímá, vás bude šokovat a nejednou si pomyslíte, že tahle dáma je pěkná mrcha. „Hausfrau“ je napsána poměrně objektivně a chladně, ale i přesto ve vás vyvolá řadu emocí. Autorka v sobě nezapře básnířku, a tak je její styl plný poetismů, jinotajů a metafor. „Hausfrau“ je chytrá, do jisté míry cynická a hodně otevřená. Vyprávění je prokládáno jakýmisi lekcemi z němčiny, na kterou Anna chodí, protože jako Američanka ovládá pouze angličtinu, ale všechna slova a spojení, která se tu objevují, mají souvislost s dějem.


Ačkoliv anotace naznačují, jak příběh skončí, budete velice překvapení, jak se vyvinou vztahy mezi jednotlivými aktéry. „Hausfrau“ je skvělý psychologický román a zároveň thriller, ze kterého mrazí. Je to příjemné překvapení v moři příběhů o ženách, které jsou si vesměs podobné jako vejce vejci. Kniha má velký filmový potenciál a Jill Alexander Essbaum má našlápnuto ke skvělé spisovatelské kariéře.

Knihu zakoupíte na stránkách obchodu Arara.

Autor recenze: Veronika Černucká

Komentáře