středa 24. srpna 2016

Recenze: Louise Waltersová - Kufr paní Sinclairové


Kufr paní Sinclairové přináší všechno, co má podle mě správný společenský román s romantickou zápletkou obsahovat. Rodinné tajemství, pocity viny, lásku, zklamání, promarněné příležitosti i druhé šance. V tomto poutavém románu sledujeme osudy babičky a vnučky. Dorothy a Roberty, z nichž každá se pere se životem s houževnatostí sobě vlastní. Co všechno skrývá stará žena? Odhalí Roberta babiččino největší tajemství?


Nakladatelství: Mladá Fronta
Počet stran: 288
Rok: 2014

Recenze:
Britská autorka Louise Waltersová píše především poezii. Kufr paní Sinclairové je její románová prvotina a troufám si říct, že velmi dobrá. Jedná se o společenský román, kde sledujeme dvě časové roviny – 40. léta 20. století, dobu zmítanou válkou, nebezpečím, strachem, ale i nadějí. Druhou rovinou je pak současnost, ve které poznáváme život mladé ženy Roberty, která je trochu problematická a své bytí si právě neusnadňuje. Svou nesmělostí a malou sebedůvěrou si hází sama klacky pod nohy a i když už by od ní člověk očekával trochu rozumu a prozřetelnosti, sotva se jich dočká. Roberta je vnučka Dorothy, ženy, jejíž příběh z mládí sledujeme ve zmíněné starší časové linii.

Dorothy, nebo také Dorothea žije se svým manželem Albertem v malém domku. Když si ho brala, byla přesvědčená o lásce. Prchala z domova, protože si nerozuměla s matkou, aby vytvořila domov svůj vlastní. Její představy však zmaří neshody s Albertem, který vůbec není takový, jak si myslela, a také časté potraty a následně i ztráta očekávaného synka. Albert nedokáže své ženě poskytnout potřebnou oporu a tak nepochopen odchází do války. Dorothy zůstává v domku sama, pere pro místní panství, čímž se dokáže uživit a získává jistou samostatnost. Život se jí změní v den, kdy na poli za domem havaruje polský pilot. Sousedé se domnívají, že chtěla muži zachránit život a sama se při tom zranila. Je považována za hrdinku a jako takovou ji navštíví major polské perutě, aby vyjádřil svůj dík. Jan Pietrykowski však v domku není naposledy. V následujících měsících se mezi ním a Dorothy rozvine křehký vztah, který ještě přiživuje jejich vzájemná touha i osamělost. Následující události přinesou Dorothy chvíle krásné, ale i bolestné. Musí učinit největší rozhodnutí svého života a navždy v sobě nést výčitku a temné tajemství.

Roberta je osamělá více než třicetiletá žena, která není schopna navázat vážnější vztah. Udržuje povrchní poměr s ženatým mužem a pracuje v nádherném knihkupectví, ve kterém se cítí lépe než doma. Tady je vše, co miluje. Krásné knihy ukrývající mnohem více příběhů, než se může na první pohled zdát a také pár přátel, kterým může důvěřovat. Když jí otec přinese babiččin kufr plný starých knih, najde mezi nimi i osamělý dopis. Napsal ho dědeček Jan babičce těsně před tím, než zemřel. Jeho obsah však Robertě nedává smysl. Bude se muset babičky zeptat. Ale jak se zeptat staré unavené dámy, které je 110 let, na to, co se stalo před sedmdesáti lety?

Přiznávám, že knížka je velmi pěkně napsaná, dokáže pohltit, zaujmout a nejedna čtenářka uroní i nějakou tu slzu. Příběh je to velmi silný a dojemný, především čím, že pojednává o „téměř“ nenaplněné touze po mateřství. Očekávala jsem však něco trochu jiného. Roberta pracuje v knihkupectví, kde může zákazník sehnat nové, ale i antikvariátní kousky. Sbírá dopisy a fotografie, které lidé v knihách zapomněli. Na začátku každé kapitoly s Robertou tak čteme jeden takový dopis či vzkaz. Očekávala bych, že budou někam směřovat. Že nás přivedou na nějakou stopu, ale opak je pravdou. Jsou jen tak náhodně vybírány a na nic se nevážou. Tudíž mi to přišlo poněkud zbytečné… Také jsem i z anotace trochu očekávala, že Roberta po nalezení babiččina dopisu začne po událostech jejího mládí pátrat. Ona se sice zeptá otce, a svěří se s pátráním příteli, ale tím to vlastně končí. O Dorothy a jejím životě se dozvídáme díky druhé časové linii. Nemám nic proti tomuto stylu psaní, ale jsem raději, když se osudy prolínají. Uvítala bych proto větší iniciativu od Roberty… Čekala jsem knihu v duchu Prvních dojmů od Charlie Lovetta, kterou jsem četla loni v létě a která mě velmi zasáhla a moc se mi líbila. V tom byl pro mě Kufr paní Sinclairové zklamáním. Vlastně bych ocenila, kdyby autorka vypíchla pouze Dorothin příběh, protože ten měl smysl a náboj a úplně vynechala Robertu a její nesmyslné bytí. Tyto kapitoly mi přišly zbytečné, neužitečné a to, co se tam událo, mi přišlo jako pouhé natahování délky knihy.

Přesto se jedná o knihu se silným dojemným příběhem, který je navíc napsaný velmi čtivě a poutavě a proto ho doporučím všem, kdo mají rádi rodinná tajemství, romantické příběhy a osudy statečných žen žijících v době druhé světové války.


Hodnocení: 4/5 

2 komentáře:

  1. Nakonec koukám nedopadla tak zle... Podle tvých slov ve videu jsem čekala, jaká to bude hrůza :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne vůbec ne... byla pěkná, jen prostě ten příběh Roberty mě zklamal. Ten tam byl celkem zbytečný... :(

      Vymazat