Recenze: Sarah Watersová - Noční hlídka


Poutavý román o životech několika žen a jednoho muže, které spojují nitky osudu a břímě války. Vivien, Helen, Julia, Kay a Duncan prožívají lepší i horší chvíle během válečných a poválečných let a my máme možnost je žít s nimi.


Nakladatelství: Argo
Počet stran: 496
Rok: 2011

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Píše se rok 1947 a my se setkáváme s hlavní hrdinkou Kay, která v době druhé světové války patřila k četné skupině mladých ošetřovatelek, jež při nočních náletech vykonávaly službu a mnohdy za ohrožení vlastního života zachraňovaly zraněné. (Co se týče profesního zařazení – nelze si nevzpomenout na Štepu ze Studny osamění, která totéž povolání vykonávala v době první světové války.) 

Kay žije sama ve svém bytě a stejně jako mnohé její kolegyně pociťuje psychické narušení související s prodělanými hrůzami. V jejím životě, jak naznačuje autorka, může nastat zlom až ve chvíli, kdy na scénu vstoupí Julia. Tam ovšem také úsek roku 1947 s pozitivním příslibem končí. Mazaná Sarah Waters přeskočí do roku 1944, aby představila hlubší zázemí vztahu Kay s Helen a Viv s ženatým Reggiem. Viv je těhotná, Reggie však mít dítě se svou milenkou odmítá, zajistí tedy pokoutného andělíčkáře, jehož zákrok jí způsobí těžké krvácení – v tu chvíli se na scéně objeví Kay, která má noční službu a celou situaci svým včasným zásahem zachrání. 

Další autorčin „skok“ (je to ovšem skok v uvozovkách, kniha má 490 stran!) a ocitáme se v roce 1941, kdy se Kay během další noční služby ocitá v areálu zasypaného domu, odkud zachraňuje Helen… 

Noční hlídka je plná dramatických zápletek a situací, které doslova nutí čtenáře, aby pokračoval, ačkoliv už konec vlastně zná. Veškeré děje i postavy jsou skutečně kvalitně a dopodrobna promyšleny a prokomponovány.

Recenze:
Autorku historických románů z 19. a počátku 20. století Sarah Watersovou znám již velmi dobře díky jejím ostatním knihám. I když Noční hlídka vyšla již v roce 2011, já jsem ji četla jako poslední ze všech v Čechách vydaných jejích knih, tedy jako šestou v pořadí. Věděla jsem tudíž, co mohu očekávat a nevěřila jsem, že mě ještě něčím překvapí. I když se pro mě jednalo o poklidně plynoucí román z válečné doby, autorka opět dokázala, že píše zcela netradičně. Rozdělila svou knihu na tři části - na tři roky, při čemž začínala dobou nejnovější, rokem 1947 a postupně jsme se dozvídali, co se stalo našim hrdinům v předchozích letech a co tudíž ovlivnilo jejich další životy a rozhodování. Následovala pak nejobjemnější část, válečný rok 1944 a na závěr část nejtenčí, rok 1941.

V knize sledujeme osudy několika hlavních hrdinů. Čtyř žen - Lesbiček Kay, Helen a Julie, jejichž životy jsou zvláštně provázány, heterosexuálky Vivien, mladé ženy, která místo aby se konvenčně vdala a rodila svému manželovi děti, zvolila svobodný život a ženatého milence a konečně také jednoho muže, Vivienina bratra Duncana.

V první části Helen s Vivien pracují ve stejné kanceláři a ač se spolu denně potkávají, téměř vůbec se neznají. Čtenář se postupně seznamuje s jejich životy. S Helen, žijící se spisovatelkou detektivních románů Julií, i s Viv a jejím komplikovaným milostným vztahem k ženatému muži. Jak dlouho jí bude ještě bavit se schovávat před veřejností. Opravdu nechce žít konvenční život obyčejné matky a manželky? Duncan je venku z vězení a snaží se znovu vrátit do normálního života. Pomáhá mu v tom pan Mundy, ke kterému se po návratu nastěhoval a který hrál v předchozích těžkých letech v jeho životě zvláštní roli. Oproti tomu Kay je v první části zmiňována jen okrajově. Zajímavostí je, že poznáváme, že každý z hrdinů si nese nějaké osobní břímě z minulosti, které ho tíží a ovlivňuje jeho další rozhodování. Abychom však pochopily jaké, je třeba vrátit se hlouběji do minulosti, což přináší další části.

Příběh sice neměl nějaký prudký spád, spíše poklidně plynul a postupně vysvětloval, ale byl velmi čtivý a zajímavý. Autorka, vystudovaná historička, perfektně vystihla válečnou a poválečnou atmosféru Londýna příběhy všech postav do ní dokázala zasadit tak, že působily velmi přirozeně. Její postavy, mají stejně jako v ostatních knihách velmi kvalitně vypracovaný psychologický profil a čtenář má pocit, jakoby se s nimi znal osobně.

Přestože kniha patří mezi ty, které se mi od Sarah Watersové líbily nejvíce, něco mi v něm chybělo. Byly to pravděpodobně emoce, které bych od tak náročného válečného příběhu očekávala a také mi vadila celková nevyváženost příběhu. Zatímco první a prostřední část zahrnují téměř celou knihu, na poslední si autorka vyhradila pouze necelých 40 stránek. Nechala si krátké vysvětlení, jak se jednotlivé postavy seznámily a také konečně osvětlila Duncanovo tajemství. Ne vše mi ale přišlo vhodné. Například popis, jak se Viv seznámila se svým milencem mi přišel naprosto zbytečný... Navíc i představování jednotlivých událostí v čase pozpátku mi příliš nesedělo. Z toho důvodu dávám trochu nižší hodnocení. Trvám však na tom, že Watersová je bezkonkurenční autorka silných příběhů a mám pocit, že lesbické téma, ač je přítomno téměř ve všech jejích románech, se nikdy neokouká.

Hodnocení: 4/5






Komentáře

  1. Sama bych po téhle knize asi nesáhla, ale tvá recenze mě docela zaujala, takže možná někdy... válečný/poválečný Londýn by mě mohl bavit, otočená časová linka vypadá lákavě.
    fiamorisrunning.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Watersová určitě není pro každého, ale já í prostě miluji. :)

      Vymazat
  2. Krásné grafické zpracování :) Jsem zvědavá, jestli se k autorce jednou odvážím přemluvit a vyzkouším ji :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat