středa 31. srpna 2016

Recenze: Therese Anne Fowlerová - Z jako Zelda


Příběh zlatých dětí jazzového věku - Zeldy Fitzgeraldové a jejího slavného manžela - spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda vás vtáhne po přečtení prvních řádků. Ponoříte se do konce 20. let 20. století a propadnete vysněné zářivé budoucnosti, jako oni. Dva mladí lidé, kteří milovali jeden druhého, byli plní života, plánů a ideí. Dva lidé, kteří byli natolik komplikovaní, až jeden druhého navzájem zničili.


Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 400
Rok: 2014

Recenze:
Světová knihovna Odeon se pro mě už pomalu stává zárukou kvalitního čtení. Jestliže mě Hrad Jennifer Eganové velmi oslovil a dlouho jsem nad ním musela přemýšlet, kniha Z jako Zelda od Therese Anne Fowlerové mě zasáhla až do morku kostí. Snad ještě nikdy jsem nečetla natolik poutavý román vystavěný částečně na fikci a částečně na skutečných událostech. Autorka vycházela nejen z dobového tisku a samotných literárních děl hlavních postav, ale také z jejich deníkových záznamů a bohaté korespondence, čímž její vlastní literární dílo nabývá na kvalitě. 

Román pojednává o Zeldě Sayreové, mladé ženě, naivní dívce, vzpouzející se neposlušné dceři uznávaného jižanského soudce, která se vzepře přání rodičů a místo aby se provdala za jižanského majetného muže a hrála roli poddajné manželky, zvolí cestu svého srdce. Zamiluje se do mladíka, který před sebou má velmi nejistou budoucnost. Chce uživit sebe, manželku a rodinu psaním. V době, kdy se nikdo psaním knih a povídek neživí, kdy netuší, nakolik bude jejich budoucí život stabilní, si Zelda vybere lásku a dobrodružný život s budoucím velkým autorem - spisovatelem Francisem Scottem Fitzgeraldem. 

Těsně po vydání jeho první knihy za ním odjíždí a provdává se. Nastává zlatá éra jejich života a Scottovy kariéry. Jak Zelda v knize popisuje, vše, co napsal, se měnilo ve zlato. Jeho sláva stoupala a spolu s ní i zájem o oba naše hrdiny. Postupně se stávali středem pozornosti na večírcích, dýcháncích a akcích všeho druhu a jejich život vířil mezi psaním, přáteli a alkoholem. Scottova hvězda stoupala a mně se chce napsat - za úspěšným mužem hledej ženu. Ženu oddanou, motivující, inspirující... Takovou byla i Zelda. Alespoň zpočátku.

Postupem času se ukázalo, že styl jejich života nejen že neprospívá Scottově psaní, ale začíná ničit oba manžele, pokud se ovšem nezačali ničit vzájemně. Nikdy nežili na jednom místě. Stěhovali se podle toho, kam mířili jejich přátelé, kde Scott čerpal inspiraci či klid pro další román a všude po světě, kam se nastěhovali, seznamovali se s dalšími a dalšími lidmi - významnými i méně významnými umělci, nakladateli a boháči. Jejich život byla jedna velká párty. Až do doby, než se Scott seznámil s Ernestem Hemingwayem. Podle Scotta s přítelem, který ho motivoval a on mu pomohl dosáhnout zářné kariéry. Podle Zeldy s mužem, který zničil jejich manželství.

Jak to bylo doopravdy, to si musí každý čtenář odvodit sám. Příležitostí i materiálu k přemýšlení mu kniha poskytne více než dostatek. Já osobně si knihu užívala dvojnásobně, možná ještě více. Na jedné straně stojí skvělý příběh vystavěný na základě skutečných událostí. Na druhé straně je pak hloubka příběhu o manželství dvou lidí, kteří se milovali a trápili zároveň. Je to kniha, která pobaví a zároveň nutí přemýšlet, srovnávat... Kniha, která vás zasáhne do hloubky a nad kterou jsem nedokázala přestat přemýšlet.

Na své si zde přijdou milovníci umění, salonů, spisovatelů, malířů, zkrátka všeho, co umělecký svět ve dvacátých až čtyřicátých letech obsahoval. Sledujeme jména slavná (Fitzgerald, Hamingway, Cocco Chanel), ale i ta méně slavná. Vnímáme, jak žili tehdejší umělci a nakolik se odlišovali od běžných lidí. Zároveň však sledujeme zdrcující příběh jednoho manželství a především Zeldy, jako manželky a ženy, která je uvězněná ve vlastní kleci. Nedokáže být matkou a manželkou na plný úvazek. Ani nemůže, protože Scott trvá na přísných chůvách věnujících se jejich dceři. Když se Zelda pokusí najít sama sebe a prosadit se v oblastech, které ji zajímají (psaní, malování, balet), opět je na scéně Scott - žárlivý manžel, který nesnese úspěch vlastní ženy a sráží ji na kolena.

Očekávala jsem román plný zábavných scén z uměleckého prostředí, ale dostala jsem mnohem víc. Silný příběh, kde romantika musí stranou. Kde je až na samou kost odhalený příběh lidské slabosti, návykovosti, touhy po tom, něco dokázat a zdrcující síly neúspěchu a nepřejícnosti.

Román Z jako Zelda je snad to nejlepší, co jsem tento rok přečetla a hodně ovlivnil mé smýšlení a pohled na svět. Možná i proto, že jsem chvílemi v Zeldě viděla sama sebe. 

Hodnocení: 5/5

2 komentáře:

  1. Tahle knížka na mě čeká v knihovně a vidím, že už dlouho čekat nesmí. Moc děkuji za naprosto úžasnou recenzi, která mě na knihu neskutečně (NESKUTEČNĚ!) nalákala. A jinak se teď kopu do hlavy, že jsem při nákupu na buxu ten Hrad vyhodila z košíku...

    OdpovědětVymazat
  2. Tak si ji nakonec asi taky koupím. Váhám nad ní už několik měsíců :D

    OdpovědětVymazat