Recenze: Maggie Ritchiová - Pařížský polibek



Umění, láska, vášeň a zrada... Camille Claudelová a August Rodin. To jsou dvě věty, které upoutávají čtenáře, nebo v tomto případě spíše čtenářky, které vezmou do ruky knihu Pařížský polibek. Snad aby bylo vysvětlení, že se nejedná o laciný román zařaditelný do červené knihovny, ale že myšlenka autorky byla mnohem hlubší. Jaká je ale kniha doopravdy?

Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 294
Rok: 2016

Recenze:
Pařížský polibek je kniha, která už je na pultech knihkupectví někdy od konce roku 2016. Tehdy jsem ji zaznamenala v nabídce Metafory i u některých blogerů. Vím, že se líbila, ale nějak v tu dobu nebyl na tuto knihu čas, ani chuť. Nedávno jsem ji zahlédla v knihovně a vypůjčila. A opět ležela nekonečnou dobu v mé knihovně a mně se do ní nechtělo. Škoda, protože bych pak měla na četbu více času a lépe si ji vychutnala. Kniha si rozhodně zaslouží pozornost! Nakonec totiž došlo k tomu, že jsem ji musela vrátit do knihovny předčasně, aniž bych si patřičně vychutnala závěr. Zachránilo mě nakladatelství Metafora, které mi knihu dodatečně poslalo jako recenzní výtisk a já za to moc moc děkuji. Málokterou knížku jsem si přála vlastnit tak, jako tuto. :)

Navzdory upoutávacím větám je hlavní hrdinkou angličanka Jessie Lipscombová. Mladá žena, která se vydá do Paříže, aby díky doporučení svého profesora pokračovala ve studiu sochařiny v ateliéru nejlepšího sochaře té doby - u Augusta Rodina. Seznamuje se tam se svou kolegyní, studentkou a sochařkou Camille Claudelovou, v jejímž ateliéru pracuje a u jejíž rodiny žije. Rodin za nimi dochází a dává pokyny k jejich dílům. Jednoho dne oběma ženám nabídne, aby pracovaly v jeho ateliérech jako kolegyně sochařky a podílely se tak na vzniku jeho velkých děl. Camille má pracovat na končetinách a Jessie na drapériích soch. Obě ženy jsou nadšené, protože to znamená ohromný krok v jejich kariéře. Práce v Rodinově ateliéru však přináší i své úskalí. Poprvé se tam objevují ženy v roli sochařek, nikoli modelek a milenek, jak tomu bylo dřív. A tak je nutné získat si respekt od kolegů sochařů, kteří se i za léta práce mnohdy nedostali k tak důležitým úkonům, jaké Rodin svěřil jim dvěma, a samozřejmě žárlili. Obviňovali je, že to není díky talentu, ale díky milostným hrátkám. Navíc nebyli až tak daleko od pravdy. Mezi Rodinem a Camille se totiž skutečně zrodil silný, ale velmi komplikovaný milenecký vztah, který měla Jessie za úkol krýt.

Jak už jsem napsala, hlavní hrdinkou je Jessie. Setkáváme se s ní v roce 1929, kdy konečně po letech odloučení najde nemocnou Camille zavřenou v ústavu pro choromyslné a navštíví ji. Chce jí pomoci se odtamtud dostat. K tomu však potřebuje souhlas její rodiny. A tak se vydává do Francie, aby všechny, které znala dříve našla a promluvila s nimi. Spolu s tím se otevírá vyprávění o tom, co v osmdesátých a devadesátých letech 19. století probíhalo mezi oběma ženami, jak se seznámily, spřátelily a rozkmotřily. Sledujeme jejich milostné eskapády, studia, práci, umělecké prostředí secesní Paříže. Poznáváme spolu s nimi velmi důvěrně některé umělce i jejich modely, seznamujeme se s tím, jak to vůbec dříve v uměleckých kruzích chodilo. Poznáváme ateliéry významných umělců a s tím vším sledujeme Jessie, kterak se potácí mezi galantní láskou svého anglického snoubence a vášnivým lákavým románkem s jedním z pařížských sochařů. Který z nich je ten pravý? Komu může věřit? A nežene se nakonec spolu se zamilovanou Camille do záhuby?

I když se zdá, že hlavním motivem je láska mezi Camille a Rodinem, která je opravdu hojně a podrobně rozebírána, tak svou chvíli slávy dostává i Jessie a ostatní přátelé. Kniha obsahuje mnohem více, než jen milostný příběh a právě proto se mi moc líbila. Umělecké prostředí mě uchvátilo a nalákalo na vyhledání dalších knih s podobnou tématikou. Jako absolventka umělecké školy, která studovala keramiku, sama modelovala figury a kreslila, a také studovala dějiny umění, mám tyto náměty moc ráda. proto jsem také po této knize sáhla a dobře jsem udělala. I když jsem čekala trochu více surový příběh o Rodinovi, rozhodně mě kniha nezklamala a děj zabalený do milostné pavučinky byl romantický i poučný zároveň. Krásná oddechovka, která ve vás zanechá o něco více, než jen příjemný pocit z milostného příběhu.

Autorka s velkým citem vykreslila hlavní i vedlejší postavy, které jakoby na stránkách knihy ožily. Navíc se na konci knihy zmiňuje o tom, že se snažila povětšinou držet historických reálií a pouze tam, kde si nebyla jistá, využila svou fantazii. Bylo to především v případě Jessie a jejích vztahů mezi pařížskými umělci té doby. Je to vcelku pochopitelné, protože Jessie byla vlastně do celého příběhu tak trochu naroubovaná jako pozorovatel a vypravěč, který nám má hodně co říct a díky její osobě dostal příběh teprve ty správné grády. Díky ní totiž sledujeme milostný poměr mezi Camille i Rodinem a také sledujeme vzlet a pád Camille coby sochařky a umělkyně. Zcela jinak by musela autorka psát, kdyby se snažila tento příběh čtenářům připodobnit vyprávěním Camille a zcela jinak by vypadal z pohledu Rodina. Už jen proto, že to byl vztah velmi neobvyklý a každý ho vnímal z odlišných stránek.

Tuto knihu mohu s klidem doporučit jak těm, co čtou rádi milostné příběhy, tak čtenářům, kteří dávají přednost knihám s větší vypovídací hodnotou a chtějí si přečíst něco o uměleckém prostředí Paříže konce devatenáctého století. Určitě nebudete zklamaní.  

Hodnocení: 91%

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Metafora.

Knížku můžete zakoupit ZDE.





Komentáře

  1. Tulipánkové fotky mě nikdy nepřestanou bavit :) A skvělá recenze, Sabi :)

    OdpovědětVymazat
  2. Musím si ji přečíst. Děkuji za typ.
    Vee,
    yourvee.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to vyzera, ze ju musim mat! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat