neděle 10. září 2017

Recenze: Ali Land - (M)učednice


Příběh týrané dívky, které se podaří uprchnout od matky vražedkyně. Drsný a nelítostný psychologický thriller nám dovolí nahlédnout do duše a života šestnáctileté Annie, která již nedokázala snášet příkoří a násilnosti, jichž se na ní a na dalších dětech dopouštěla její vlastní matka. Sebere všechnu odvahu a jde matku nahlásit na policii. Zdá se, že jejímu trápení bude konec. Ale to je omyl. Je to teprve začátek.
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 336
Rok: 2017

Recenze:
(M)učednice Ali Land se stala nejočekávanějším světovým debutem roku 2017. A není se čemu divit. S touto knihou totiž dostáváte do rukou velmi poutavý psychothriller, který zacloumá vašimi emocemi. Hlavní hrdinku Annie poznáváme jako mladou školačku, která je právě s novým jménem Milly umístěna do dočasné péče rodiny psychologa Mika. Poprvé se tak ocitá v úplné a normální rodině a má možnost zakusit život, který prožívá většina dětí. To by však Mike nesměl mít stejně starou dceru. 
Pohoebe, jak se Mikova dcera jmenuje, je praštěná puberťačka, co na své rodiče nehorázně žárlí. S matkou má velmi komplikovaný vztah a k otci by se ráda dostala blíže. Jenže to by nesměl domů tahat případy, jako je Milly. A tak si Phoebe své zoufalství ventiluje pomocí drsné šikany, která Milly rozhodně nešetří.
Milly zjišťuje, že nový začátek nebude vůbec jednoduchý a navíc ji čeká životní úkol - musí svědčit v případu své matky, aby mohla být odsouzena. Je přece klíčový svědek všech jejích zločinů.

MÁM NOVÉ JMÉNO
NOVOU RODINU
JSEM CELÁ ZBRUSU NOVÁ
OPRAVDU?

(M)učednice je v klidu plynoucí příběh, který nezaznamenává žádné velké zvraty. V podstatě vše, co se v něm děje, je předem odhadnutelné. Milly prožívá nové dny v nové rodině, bojuje s Phoebe i vlastními myšlenkami a my do toho retrospektivně sledujeme, co stálo na počátku všech jejích problémů. Mám ráda psychothrillery právě proto, že v nich neteče tolik krve a okamžiky zla většinou vyráží dech. A nemusí to být zlo násilného činu, může to být psychický nátlak, úskoky, pokus zneškodnit někoho pomocí vychytralého činu. Zde je od všeho trochu. 

Příběh Milly mě hodě bavil a velmi dobře se mi četl. Neprožívala jsem sice takové stavy, kdy bych tajila dech, rozhodovala se, zda číst, či nečíst dál, protože by mě příběh příliš děsil, ani mnou příliš necloumaly popisované činy, ale přesto se mi kniha hodně líbila. Trávila jsem s ní každou možnou chvilku a četla a četla. Postavy byly totiž vytvořeny velmi dobře a uvěřitelně a já se přistihla, že nenávidím Phoebe za to, jak se k Milly chovala, Mike se svým slepým jednáním mi lezl na nervy a Milly? Tušila jsem, jak to vlastně všechno bude a že to, co si prožila, na ní muselo zanechat otisk, ale přesto mi byla sympatická. A chápala jsem, proč k matce, ženě, která jí tolik ublížila, stále cítí i podivnou zvrácenou lásku.

Mrzí mě, že autorka v některých věcech více nemlžila a odkrývala spoustu témat hodně upřímně a pravdivě. Proto chvíle, kdy možná očekávala, že čtenáři údivem spadne brada, se nic extra u mě nekonalo. Bylo mi to jasné už od začátku. Navíc i zvolený název knihy možná není nejvhodnější, protože už od sám napovídá, co vlastně máme očekávat...

Hodnocení: 85%

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství LEDA.



Žádné komentáře:

Okomentovat