Recenze: Barbora Dvorecká - Ozvěny života + Doteky života


Příběhy s duší. Tak bych označila dvě knížečky šumavské autorky Barbory Dvorecké Ozvěny života a  Doteky života, které jsem měla tu čest nedávno číst. Jsou totiž plné krátkých příběhů, úvah, vzpomínek a citlivě podaných povídek o zvířatech a lidech. Už prvních pár příběhů z knížky Doteky života mě naprosto emočně vyždímaly a to jsem netušila, jak nádherné čtení mě ještě čeká.



Nakladatelství: Klika
Datum: 2015 (Doteky života), 2017 (Ozvěny života)

Recenze:
Nemá smysl, abych psala recenzi na každou z knížek zvlášť. Protože pokud si chcete užít toto čtení se vším všudy, doporučuji je obě jako celek. Paní Dvoreckou jsem až dosud neznala. Oslovila mě sama a nabídla mi své knížky k recenzi. Souhlasila jsem především proto, že čtení slibovalo plno příběhů o zvířatech a to já čtu ráda. Rozhodně jsem však nečekala, jak moc mě knížky zasáhnou, dojmou a uchvátí.

Obě knížky obsahují kratší i delší povídky, příběhy a zamyšlení o životě a to především o životě se zvířaty. Láska ke všem zvířátkům ze stránek knihy jen čiší a je znát, že autorku provází celým jejím životem.

Povídky - příběhy jsou psány různým způsobem. Některé jsou více reálné, kdy se jedná o humorné vyprávění ze života. Ať už jsou to epizody, které prožila sama autorka, nebo někteří její blízcí a přátelé. Jiné povídky se blíží spíše pohádce a mají jakýsi magický nádech. Například povídka o dušičce psa, kterého nový majitel utopil v pytli v řece a on se teď ocitl u Hastrmana v hrnečku. Poté, co ho vodník pustí ven, mu pejsek vypráví, co všechno prožil.

Naprosto mě rozervala povídka, kde si povídají dva pejskové. Jeden starší, který měl být šampionem na výstavách, ale "zklamal" své pány a nevyhrával. Byl odsunul stranou a nahradil ho nový pejsek, který měl být novou nadějí na výstavy. Ten rozhovor je tak upřímný a pravdivý. Tolik vystihuje bezcitnost a bezohlednost některých majitelů psů, že mě rozplakal a rozerval mé pejskařské srdce na cáry.

Obdivuji autorku především za to, že ukázala díky svým povídkám, jak se někteří lidé (a bohužel je jich hodně) chovají ke zvířatům. Naštěstí je dost i těch dobrých, kteří zvířátkům pomáhají z nesnází a umožní jim dožít život v klidu, teple a s láskou. K takovým patří i autorka a o to větší obdiv u mě má.

Knížky Doteky a Ozvěny života by neměly chybět v knihovně žádného pejskaře, ani koňáka. A také by si je měli přečíst všichni, kteří mají rádi příběhy ze života, příběhy pravdivé, někdy humorné a někdy až bolestivě upřímné.

Paní Dvorecká píše velmi lehce, čtivě a se svérázným nadhledem. Obě knížečky patří mezi ty, které přečtete jedním dechem a na jeden zátah. Rozhodně však ne pouze jednou. Já se od nich nedokázala odtrhnout a rozhodně se k nim budu vracet. Budu si pročítat povídky, ze kterých na mě dýchne teplo domácího krbu, spolu s hrdiny se vypravím na statek, mezi husy, kozy, slepice a krávy, spolu s autorkou a jejími hrdiny budu zachraňovat v lese uvázané a vyhladovělé pejsky i koně - důchodce.

Paní Dvorecké strašně moc děkuji, že mě oslovila a knížky mi poslala. Až dosud jsem totiž vůbec nevěděla, že existují. Při tom Doteky života jsou napsány a vydány již před dvěma lety. Jsem nesmírně poctěná, že jsem je mohla číst. Nejen proto, o čem jsou, ale i proto, že jsou napsány velmi pěkně, čtivě a s obrovským kusem autorčina srdce.

A můj velký dík patří za všechny němé duše paní Dvorecké, za to, že o nich píše a upozorňuje tak na jejich trápení a umožňuje dalším lidem se nad sebou zamyslet. A především proto, že to dělá nejen díky papíře, ale také ve svém reálném životě. Díky za to!

Obě knížky si můžete koupit ZDE.






Komentáře