Beseda s Alenou Mornštajnovou v Českém Krumově



Včerejší večer pro mě byl po dlouhé době opravdu hodnotný a inspirativní. Měla jsem totiž možnost osobně se setkat s jednou z našich nejlepších současných autorek – spisovatelkou Alenou Mornštajnovou.  Místem setkání byla kavárna Egon Schiele Art Centrum ve středu našeho krásného jihočeského města Českého Krumlova. Beseda a autorské čtení se konalo mezi 18. a 20. hodinou a bylo prostě báječné!


Prostředí této kavárny k besedě o knihách přímo vyzývá. Všude jsou křesílka a gaučíky v retro stylu,
lampičky, skřínky a knihovny taktéž. Na každém stolku místo nápojového lístku leží ohmataná a očtená stará kniha. Bohužel jsem název té, která ležela na našem stolku, stihla zapomenout…  Každopádně jsem si objednala bezkofeinové kapučíno a džus, a už jsem se soustředila na autorku.






Alena Mornštajnová se nám nejprve představila a zeširoka povyprávěla, kdy a jak začala psát. Překvapivé je, že se to dělo již kolem jejích 35 let, kdy byla nejen překladatelkou z angličtiny, ale i plně zaměstnanou maminkou. I tak si po chvílích našla čas a psala. Psala svou první knihu Slepá mapa, ke které ji inspirovala stará paní, již jednou potkala ve vlaku a která jí za společnou cestu stihla povyprávět celý životní příběh.

Kniha Slepá mapa však byla dopsána až mnohem později. Autorka na ní pracovala téměř deset let. Její děti mezitím dospěly a ona začala zjišťovat, jak knihu vydat. Troufla si oslovit nakladatelství Host a vyšlo to. Slepá mapa vyšla v roce 2013 a od té doby se jméno Aleny Mornštajnové objevuje na českém knižním trhu mnohem častěji.

Paní Morštajnová čtenářům krátce představila všechny své knihy, které dosud vyšly u nakladatelství Host. Tedy zmíněnou Slepou mapu, Hotýlek a konečně i poslední, nejznámější a oceněný román – Hana. O Haně se autorka rozpovídala mnohem obsáhleji. Posluchači se dozvěděli, jak vlastně vznikl nápad knihu napsat, že velkou inspirací byla autorčina babička, která onemocněla tyfem během velké tyfové epidemie ve Valašském Meziříčí  a stala se tak předobrazem Hany, ale i o tom, že tato kniha původně vůbec neměla být o Holocaustu. Hana měla být především příběhem Valašského Meziříčí, tedy města, ze kterého autorka pochází. Když se však seznamovala s jeho dějinami blíže, zjistila, že židovskou otázku nelze jen tak opominout. A tak se o to začínala zajímat více. Objevila Helerovi a jejich dvě dcery, jejichž jména pak dala hlavním hrdinkám své knihy, ale také objevila spoustu nových informací o židovské obci, o ukrývání židovských uprchlíků z Polska a mnoho dalšího.

Výrazy paní Mornštajnové když něco vypráví, hovoří za všechno. Je to neuvěřitelná krásná žena plná energie. :)


 

Při čtení Hany...


Psát o všem, co jsem se včera dozvěděla, by vydalo na několik článků a navíc to není smyslem mé reportáže. Ostatně, kdybyste pak šli na nějakou autorčinu besedu, všechno už byste věděli a byli byste ochuzeni o ty intenzivní dojmy, které jsem si měla možnost přinést já.

Jelikož jsem majitelkou dvou e-booků (Hany a Slepé mapy), doufala jsem, že si budu moci na místě zakoupit některou autorčinu knihu v hmotné podobě a nechat si ji podepsat. Tady jsem bohužel narazila. Beseda totiž byla naplánována během měsíčního pobytu Aleny Mornštajnové v Českém Krumlově a tak nebyla ohlášená v médiích nijak moc dopředu. Informace snad běžela jen na facebooku, ze kterého jsem se o ní dozvěděla i já. Proto bylo toto setkání spíše komorního rázu. Přišlo kolem dvaceti lidí a knížky ke koupi bohužel nebyly. Autorka však vyšla vstříc každému. Protože bude v Krumlově ještě týden, nabídla nám, ať si knížky koupíme v místním knihkupectví a ona nám je podepíše dodatečně. Zítra si tedy pojedu pro vlastní hmotnou podepsanou Hanu, a i když už jsem ji četla, moc se na ni těším.

To, že byla beseda nakonec téměř v kruhu rodinném, vůbec nebylo na škodu. Naopak!  Bylo dobře vidět i slyšet a na závěr jsme měli možnost se s autorkou osobně pozdravit a popovídat, popř. vyfotit, jako jsem to udělala nadšeně já.






Beseda i autorské čtení (paní Mornštajnová četla kousek z Hany) se mi moc líbil. Pokud budu mít možnost, ráda se zase nějakého podobného setkání s autorkou zúčastním. Je to velmi sympatická, příjemná, ale i hrdá žena. (V tom nejlepším slova smyslu.) Mimo jiné, paní Mornštajnová má smysl pro humor a umí si udělat legraci i sama ze sebe, čímž má u mě další velké plus. J

Pokud jste zatím od autorky nic nečetli, vřele doporučuji právě Hanu, kterou mám již přečtenou, ale i Slepou mapu, kterou právě čtu.

A mimochodem – víte o tom, že Alena Morštajnová napsala také knížku pro děti? Vyšla v nakladatelství Albatros a jmenuje se Strašidýlko Stráša. J

Vaše Sabi!

Komentáře

  1. Skvely clanek s uzasnou autorkou Sabinko :-)Verim, ze jste si besedu uzila, ostatne fotky mluvi za vse. Alena Mornstajnova se urcite radi k mym oblibenym ceskym autorkam. Ja od ni cetla Hanu, kterou jsem si koupila minuly rok v Praze a Slepou mapu jsem cetla jako eknihu, a obe me nadchly. Mam v planu si precist i Hotylek a az se dostanu zase do Ceske republiky, tak by jsem si chtela koupit i jeji novou knihu pro deti. Krasny den preji, Jana :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Sabi, krásná akce a věřím, že sis ji mnohem víc užila v tom komornějším počtu. Někdy to vážně není na škodu. Já mám doma Hanu už rok a pořád ji odkládám, abych na ni měla klid. Ale věřím, že dělám dobře a potom si ji vychutnám. Dětskou knížku od autorky jsem měla v ruce včera u Dobrovského, když jsem tam tak bloumala :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jéje, takový kousek jsem to měla a vůbec o tom nevěděla... :(

    OdpovědětVymazat
  4. Skvěle napsaná reportáž, je z toho cítit, že sis to moc užila. :-) Doufám, že se mi to také jednou zadaří. Autorčina kniha Hana mne moc bavila, zatím to považuji za jednu z těch nejlepších knih, co jsem letos četla. A slyšet to od samotné autorky - už jen to musí být zážitek sám o sobě! :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat