Recenze: Petra Dvořáková - Dědina


Petra Dvořáková mě uchvátila už knihou Sítě, kterou jsem četla minulý rok. Proto když jsem zahlédla na pultech novinku Dědina, neváhala jsem s koupí ani chvilinku. Jednak to pro mě byla záruka kvalitního čtení a jednak - ta obálka!!! Je prostě skvělá, lákavá a slibuje čtení z venkovského prostředí, kterého stále ještě není na trhu dost (alespoň pro mě) a které mám moc ráda.


Nakladatelství: Host
Počet stran: 248
Rok: 2018

Recenze:
Dědina je velmi originální už v tom, jakým jazykem je psána. Autorka upustila od spisovné češtiny a rozhodla se pro odvážný krok - svou novinku napsala jazykem, který slýchala od dětství na moravské Vysočině a který je jí velmi blízký. Z počátku jsem se bála, že se bude číst špatně a i přes slovníček, který autorka uvedla na začátku, nebudu příliš rozumět. Ale to byly zbytečné obavy. Začetla jsem se od prvních řádků a nedokázala jsem ji odložit. Dědina mě bavila, dojala, rozčílila i rozesmutnila. 

Dědina není klasický román. Jedná se o čtyři různě dlouhé příběhy, které spojuje jedna dědina - ves na Vysočině. Tedy ve všech čtyřech povídkách - kapitolách sledujeme lidi, kteří jsou navzájem spojeni rodinou přízní, nebo sousedskými vztahy. 

V první kapitole čteme vyprávění znechucené babičky nad nezvedenou vnučkou Petrunou, která si dělá co chce a neposlouchá. Tady jsem viděla svou dceru. A najednou mi jí bylo líto, stejně jako Petruny. Nevěděla jsem, zda babičce dát za pravdu, nebo být rozčilená, že si na vnučku zasedla... Emoce dokáže autorka vznítit dokonale!

V další části sledujeme rodinné trampoty jednoho příležitostného řezníka, který dělá zedníka, ale jen od jara do podzimu a v zimě je na pracáku. Místo zedničiny si však přivydělává melouchy a občasným porážením vesnických prasat. Řeší nejen zaměstnání, ale také rodinné problémy. Nečekaně totiž čekají s manželkou čtvrté dítě, peněz není mnoho a navíc manželka k němu není právě vřelá. Není divu, že sexuchtivé sousedky jsou velkým pokušením...

Ve třetí a nejdelší kapitole vidíme příběh očima hned několika lidí. Maruny, která má na návsi krámek, Josefa, jejího manžela, který je jedním ze tří velkých statkářů na dědině a jejich syna Zbyňka, který se zrovna dvakrát nepovedl a skoro ve třiceti letech stále využívá rodičovské přízně a střechy nad hlavou. 

V poslední kapitole pak čteme o velmi smutném osudu dvou starých lidí, kteří sice měli tři děti, nakonec však museli péči ve stáří a nemoci draze platit. Povídka - kapitola začíná tím, že "děda" spadne a zlomí si nohu v krčku. Neumře sice v nemocnici, jak si babička myslela, ale vrátí se jí domů značně omezený v pohybu. Najednou potřebuje celodenní péči, pomoc s převlékáním, toaletou i mytím. A stará babička na to sama nestačí. Snachu zajímá jen výše příspěvku na péči a kdo ji dostane, ale že by s tchánem pomohla, to ne...

Čím byly tyto čtyři příběhy tak chytlavé? Především tím, že jsou ze života. Všechny spojují hořké chvilky, které nastanou dříve či později v životě každého z nás a ukazují, že každá rodina má "něco". Jsou navíc vyprávěné očima samotných aktérů, v některých povídkách i několika aktérů najednou. To je něco, co mě v knihách opravdu hodně baví. Je totiž vždy velmi zajímavé vidět, jak se na jeden problém dívají různí lidé a každý to vnímá po svém. Čtenář si tak uvědomí, že každá mince má dvě strany a není dobré někoho odsuzovat pouze podle toho, jak to vnímáme my, nebo co nám o něm řekne někdo jiný. Alespoň já to tak vždycky mám.

I když Dědina není klasický román, všechny čtyři povídky - kapitoly se spojují v celek díky společnému místu i lidem, kteří se v nich potkávají. Mě kniha uchvátila také tím, že jsem měla možnost nahlédnout blíže do života na dědině. Zjistila jsem, jak se poráží prase, jak to chodí na vesnickém statku, a připomněla jsem si pouť na svaté, které se ve vesnicích drží. Sama jsem si takovou pouť párkrát užila u kamarádky na Šumavě, tak to byla příjemná připomínka mých středoškolských let.

Dědinu rozhodně doporučuji ke čtení všem, kteří mají rádi příběhy ze života, nebo ty, které se odehrávají ve vesnickém prostředí. Petra Dvořáková je pro mě výborná autorka a doufám, že brzy vyjde zase něco nového, stejně skvělého jako Dědina a Sítě.

Hodnocení: 99%

Knihu Dědina můžete koupit ZDE





Komentáře

  1. Moc pěkná recenze! Současná česká literatura mne láká a o to víc, je-li z venkovského prostředí. Ze současné české venkovské literatury mám přečtenou akorát jednu knihu Jiřího Hájíčka a tohle vypadá dost zajímavě, takže bych si mohla rozšířit obzory. :-) :-) Takže díky za tip! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě ji doporučuji! Hájíček je také dobrý, ale tohle bylo prostě brilantní už díky tomu zvolenému jazyku a stylu vyprávění.

      Vymazat
  2. Na tento titul sa skor ci neskor chystam, tiez mam rada proste pribehy z dedin a vidieka. Prosty lud vo svojej skutocnej podstate. Zazivam to kazde leto na chalupe a potom sa s tym chvalim na blogu :-}. Uvidime, ako sa bude pacit mne...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat