neděle 22. července 2018

Recenze: Michal Reho - Já, Inrův dědic



Atraktivní prostředí u luxusního hotelu, modelingu a zajímavých můžu i žen. Krásných a úspěšných. To je pozadí, na kterém se odehrává originální příběh knihy Já, Inrův dědic. Hlavním hrdinou je gay, fotomodel a go-go tanečník Damián Dent, který se jednoho dne nečekaně dostane k podivnému dědictví.
Název: Já, Inrův dědic
Autor: Michal Reho
Nakladatelství: Klika
Počet stran: 230
Rok: 2018

Recenze:
Damián Dent se ocitá na focení ve Španělsku, když ho nečekaně kontaktují tzv. Ochránci. Poví mu, že je posledním dědicem Dandyho Inra, což dokazuje podivný křížek, který má na krku a který mu daroval jeho otec před tím, než i s maminkou tragicky zemřel.

Krátce po návratu ze Španělska se Damiánovi podaří sehnat skvělou práci v luxusním podniku Zlatý lístek. Má v něm dělat společníka každému, kdo si dobře zaplatí. Jeho klienty jsou převážně bohatí muži i ženy, kterým dělá společnost u sportu i na honosných večírcích.

Román Já, Inrův dědic je opravdu velmi zvláštní. Originální zápletku totiž doplňuje ještě originálnější text. Autor, Michal Reho,  používá nespisovnou češtinu doplněnou o řadu slovních novotvarů, které si sám vymyslel. Oživil tím už tak velmi svérázný text, který se sice četl poněkud krkolomně, ale bavil mě.

Je pravda, že jsem si musela na tento zvláštní styl zvyknout. U některých slov jsem přemýšlela, co tím chtěl autor říci, a hodně mi vadila dlouhá, téměř nekonečná souvětí. Některé věty totiž autor napsal na několik řádků a občas představovala jedna věta dokonce celý odstavec. To stěžovalo orientaci v textu i jeho pochopení. Kvůli tomu jsem se občas zcela ztrácela a nedokázala si úplně představit, jak některá místa a scény vypadaly. Je to velká škoda, protože tajné chodby, podzemí a krásná architektura Zlatého lístku by mohla být naprosto úchvatná.

Co mě na románu nejvíce zaujalo?
Autorův originální jazyk a svérázné vyjadřování. Hlavní hrdina Damián a to, že byl gay, tanečník a inteligentní a krásný muž. Scény, které se odehrávaly v prostředí Zlatého lístku i popisy Damiánovy práce.

Co mě naopak nebavilo?
Luštění některých slovních novotvarů, dlouhá souvětí a rozvleklý konec, který postrádal dynamiku. Posledních cca 40 stran už bylo podle mě zcela zbytečných. To podstatné se už totiž čtenář dozvěděl a neměl tak příliš potřebu číst, co ještě bude dál.

Celkově na mě kniha Já, Inrův dědic udělala velmi dobrý dojem. Myslím, že autor má velký talent i fantazii a měl by psát dál. S praxí se jistě naučí zkracovat věty a dávkovat příběh tak, aby čtenáře udržel v napětí do poslední chvíle.

Knihu určitě doporučím milovníkům konspiračních románů, krimirománů a thrillerů.

Moje hodnoceni: 4/5

Knihu Já, Inrův dědic koupíte Zde.




Žádné komentáře:

Okomentovat