úterý 19. ledna 2016

Recenze: Elizabeth Gaskellová - Cranford. Cranfordské dámy




Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 288
Rok: 2015

Elizabeth Gaskellová se narodila v roce 1810 v Londýně a roku 1832 se provdala za pastora Williama Gaskella. Když zemřel její syn, pustila se do psaní svého prvního románu známého jako Mary Bartonová, který anonymně publikovala v roce 1848. Cranford se objevil v roce 1853 v časopise Household Words, kam ji přizval Charles Diskens. vycházel tam pak na pokračování a získalo značnou oblibu. Svůj vděk Dickensovi Gaskellová projevovala i tím, že jeho dílo zmiňovala v několika kapitolách Cranfordu. Mezi její práce dále patří knihy Sever a jih, životopis Charlotty Brontëové a nedokončený román Manželky a dcery. Zemřela v roce 1865.

Anotace:
Jemné dámy z Cranfordu žijí své poklidné životy, nečekají, že se bude cokoli dít, a dodržují svá poněkud výstřední pravidla. Ale samozřejmě, že život zasahuje těmi nanejvýš neobvyklými způsoby... Cranford je nejznámější a nejkouzelnější z novel Elizabeth Gaskellové, vtipné a dojemné klasické dílo, které si zaslouží být přečteno.

Recenze:
Hlavní hrdinkou je Mary Smithová, třicetileté "děvče", které pobývá v městečku Cranford u slečny Matty, coby rodinná přítelkyně. Zachycuje ve svém vyprávění vše, co se v městečku za doby její přítomnosti odehrává, ať už jsou to události všedního dne, události smutné i veselé.
V prvních kapitolách nás postupně seznamuje s obyvateli městečka, především pak s jeho obyvatelkami, tzv. amazonkami, což jsou převážně staré panny s přehnaně morálními názory. Ne, že by si to myslela samotná vypravěčka. Té to přijde naprosto přirozené, což je následkem doby a vychování. Dnešní čtenář však nad některými zvyklostmi kroutí hlavou.
Spolu s vypravěčkou se seznamujeme s chodem domácnosti, názory a požadavky na služebnou a její chování, poznáme, jaké společenské faux pas představoval sňatek pod svou úroveň (vdova po baronovi a lékař), jak se vyrovná slečna Matty, coby stará panna starající se sama o sebe s krachem banky, v níž je podílníkem a přijde kvůli tomu o všechny peníze. Odrazem doby (polovina 19. století) nejsou jen společenské konvence a jednání obyvatel Cranfordu, ale také nemoci, které bez milosti kosí dobré i špatné. A tak jsme svědky několika úmrtí, která nás zasáhnou, jelikož ti dobří lidé si to přeci nezasloužili...
Zpočátku jsem se do Cranfordu nemohla začíst. Úvodní kapitoly mi přišly příliš samostatně postavené, nijak moc nenavazovaly a já se obávala, že to bude soubor témat, která se budou v knížce vyskytovat bez ladu a skladu. Jenže počínaje třetí kapitolou, se začal děj proplétat a já zjistila, že už nečtu jednotlivá vyprávění, ale souvislý příběh dělený přirozeně na kapitoly.
Musím přiznat, že ač je Cranford řazen mezi klasická díla anglické literatury a mně se většinou "klasiky" čtou špatně, tohle byla patrně úplně první, která mě skutečně chytla a já se přistihla, že tahám knížku všude s sebou a prostě CHCI vědět, jak to bude dál. Zda se paní baronka vdá pod svou úroveň, jak vyřeší slečna Matty svou náhlou chudobu a zda se vrátí její ztracený bratr zpět domů.
Poprvé ve svém životě mohu napsat, že se mi opravdu líbilo klasické dílo a že se opravdu upřímně těším na jeho pokračování.
Kvalitu románu podtrhuje také to, že autorka v dialozích cranfordských dam hojně zmiňuje další klasická díla své doby, která byla čtená, diskutovaná, obdivovaná i zatracovaná. Dokazuje to, že nejenže dokázala dobře psát, ale také se značně orientovala na dobovém literárním trhu.
Pokud ještě váháte, zda si Cranford přečíst, mohu vám ho rozhodně doporučit. Uvidíte skutečný obraz anglické domácnosti v 19. století šikovně vložený do literární omáčky, která přemění i běžné zvyky na příjemné čtení. Jistě si Cranfordské dámy a jejich podivné příhody, někdy smutné a někdy humorné, oblíbíte stejně jako já.


1 komentář: