pátek 8. ledna 2016

Srdcová autorka - Barbara Erskinová


Také máte své oblíbené autory či autorky, od nichž máte přečteno všechno, nebo skoro všechno? Od kterých sbíráte veškeré vydané knihy a trpíte, když chybí ve vaší knihovně? I já několik takových mám a postupně vám je zde představím. I když asi budete většinu z nich znát, přesto nemohu odolat touze ukázat vám, jaké kousky mám v knihovně a jaké knihy mě zasáhly opravdu do srdce. :)

 Barbaru Erskinovou asi moc představovat nemusím. Určitě ji zná spousta z vás a miluje její knihy, tak jako já. Sehnat její fotografii ve větším formátu je opravdu oříšek, takže prosím omluvte tuto minifotku.
Barbara se narodila v roce 1944. Vystudovala středověkou historii na univerzitě v Edinburghu a spisovatelkou z povolání se stala ihned po vydání své prvotiny - Lady of Hay, u nás známé pod názvem Žila jsem již před staletími. Díky ní totiž zaznamenala obrovský úspěch a tak jí nic nebránilo dát se na spisovatelskou dráhu. (Škoda že to takhle nejde i v Čechách...)
Barbara Erskinová ve většině svých knih uplatňuje znalosti středověké historie, i když poslední vydanou knihou - Nejtemnější hodina, poněkud vybočila ze svého tak trochu už stereotypu. Neměla bych zapomínat ani na román Šepoty v písku, které rovněž vybočují... ale o knihách si napíšeme níže.
Barbara Erskinová dosud napsala - a v Čechách vydala 13 románů a tři povídkové knihy. S výjimkou těchto povídek jsem všechny její knihy četla a většinu z nich vlastním. Až na tu poslední - Nejtemnější hodinu, mám všechny své knihy na úvodní fotografii. Ty romány, které chybí, jsem většinou měla vypůjčené z knihovny a zatím jsem se nedostala k tomu, abych si je dokoupila. Raději totiž investuji do knih, které jsem ještě nečetla, než do těch, které už znám.


Teď už ale k románům....
Zmíněnou prvotinou je kniha Žila jsem již před staletími


Anotace:
Úspěšná novinářka Jo Cliffordová dostává za úkol psát sérii článků o metodě návratů do minulosti – probouzení vzpomínek na minulá zrození pomocí hypnotického transu. Když přichází jako skeptik do ordinace zkušeného psychiatra, který tyto návraty provádí, netuší, že tím uvede do pohybu lavinu vzpomínek na svou dřívější existenci – lady Matyldy z Hay, středověké šlechtičny, která prožila svůj život ve Walesu za vlády krále Jana. Čtenář s bezdechým napětím sleduje rozvíjení a proplétání osudů lady Matyldy z Hay a moderní novinářky – reálný svět a minulost.

Ač to je první kniha vydaná od Barbary v Čechách, do mých rukou se dostala až mnohem později. To už jsem od ní měla přečteno několik románů a věděla jsem, že její prvotina bude opravdu skvělá a že ji musím číst. Kupodivu mě neuchvátila tolik, jak jsem si představovala. Přesto patří k těm nejlepším knihám od této autorky. (Alespoň v mém hodnotícím žebříčku.)



Další kniha, kterou Barbara napsala je historický román - Oheň je tvým osudem. Jestli něco nechápu, pak je to pozměňování názvů českými vydavateli. Pokud bychom totiž přeložili originální název do češtiny, zjistíme, že správný název je Dítě Fénixe. Tento název totiž obsah knihy vystihuje mnohem lépe! Nebudu u všech knih uvádět anotace. Jen připomenu, že tento román byl zatím jediný, ve kterém se neprolínalo více časových rovin. Je to čistě historický příběh a na mě působil poněkud těžkopádně a utahaně.

Oproti tomu Dům ozvěn patří mezi mé favority. Tato kniha se výborně četla, byla napínavá, strašidelná a pokud jsem někdy četla něco, při čem mi opravdu běhal mráz po zádech a se zadrženým dechem jsem poslouchala zvuky starého domu, pak to byl právě tento román. Možná můj zážitek z četby umocnilo to, že jsem ji četla pár měsíců po nastěhování do našeho nového domova - starého domu, kde pravděpodobně i nějací lidé zemřeli. S tímto vědomím pak čtěte knihu o tajemném domě, ve kterém starší. :) 



Úkryt před světlem jsem sehnala jako jednu z posledních starších Barbařiných knížek. Bylo to v době, kdy už jsem měla přečtené novější kousky - Údolí havranů a Dědictví minulosti, které mě příliš neuchvátily a tak jsem si na ní hodně vylepšila náladu.
Koupě starého domečku, historie o čarodějnicích a natáčení duchů... I Úkryt před světlem se zařadil mezi mé nejoblíbenější knihy, nejen ty od Barbary.

Na pokraji temnoty je knížka, kterou jsem sehnala přes bazar ve starším vydání. Na obsah to samozřejmě nemá vliv :), jen mě trochu mrzí, že nemá přebal jako ostatní knihy. Řadím ji do těch průměrnějších, protože mi přišla příliš temná a ponurá.


V mezičase vyšla ještě jedna kniha, která v mé knihovně chybí, přestože to byla ta, která mě k Barbařiným knížkám přivedla.
Půlnoc je osamělé místo... Další z těch, při kterých vás mrazí, posloucháte zvuky kolem sebe, zadržujete dech. Tím spíš, čtete-li ji v noci v dřevěné chatce uprostřed lesů, na břehu šplouchající řeky, tedy skoro ve stejném prostředí, v jakém se ocitla hlavní hrdinka. Toto je jedna z knih, které si do své knihovny určitě doplním.



Následující román Království stínů, byl naopak z těch, které mě od autorky téměř odradily. Vlastně to byla úplně první knížka, kterou jsem kdysi držela v ruce, ještě v jejím prvním vydání. Bylo to ještě v mé pubertě a asi jsem na ni zkrátka nebyla dost zralá, ale po pár stránkách jsem četbu vzdala. I po letech, kdy už jsem Barbaru dobře znala a ke knize jsem se vrátila, mě příliš neuchvátila.


Následovaly tři knihy povídek - Vzdálené hlasy, Stíny na ostrově a Písky času. Jsou to jediná díla Barbary Erskinové, která nevlastním a ani jsem je nečetla. Zkrátka ač tu a tam nějakou povídku napíšu, nečtu je moc ráda. A tak mě asi ještě dostatečně nezlákaly. Pokud jste je někdo četl a líbily se, určitě mi o tom napište do komentáře. :) 


Šepoty v písku patří rovněž mezi knížky, které od Barbary řadím mezi nejlepší. Četla jsem ji jako druhou v pořadí a uchvátila mě nejen příběhem, ale i prostředím, ve kterém se odehrává.


Oproti tomu Dcery ohně, které byly jako první z jejích knih v mé knihovně, mě příliš neuchvátily. Čtení mě místy nudilo a celkově kniha nezanechala žádný velký dojem. Zatímco některé si vybavuji, jako bych je četla včera, Dcery ohně si nepamatuji téměř vůbec.



Podobně jako Dcery ohně na mě (ne)zapůsobilo ani Údolí havranů a bohužel ani jedna z jejích nejnovějších knih - Dědictví minulosti.


Reputaci si u mě Barbara napravila Řekou osudu, ve které se prolínají hned tři časové roviny a která mě opět zcela pohltila. Nešlo jen o krásný příběh, ale také o atmosféru staré kovárny, řeky s tajemnou zjevující se lodí atd. Nevím, jak to máte vy, ale pro mě je atmosféra v knihách velmi důležitá a popis ohně v domácím krbu ve mně vyvolává dojem útulné domácnosti. O tom čtu ráda a nikdy se mi to neomrzí... A když se k tomu ještě v rohu vznáší nějaký ten duch... :)
 


Poslední a zatím asi nejdiskutovanější knihou je novinka Nejtemnější hodina, která vyšla před Vánoci roku 2014. Její příběh je zcela odlišný od všech předchozích a protože se jedná o minulost téměř nedávnou, zasáhne mnohé čtenáře mnohem více, než všechny dosavadní Barbařiny knihy.

Anotace:
Láska je nejistá a nezkrotná jako válka ...
V létě roku 1940, se většina očí upírá na nebe nad jižní Anglií. Bitva o Británii právě začala. Ale mladá Evie Lucasová má oči jen pro temperamentního mladého pilota jménem Tony. Evie má před sebou zářnou uměleckou kariéru, ale zdá se, že marní čas nekonečným skicováním portrétů Tonyho. Chce, aby jeho rodiče měli něco na památku v případě, že se všechno padne ve válce ...
O sedmdesát let později, nedávno ovdovělý historik umění Lucy se snaží dát kousky svého života zase dohromady. Aby to dokázal je třeba odhalit záhadu obklopující obraz v jeho domově. Ale když náhodou nedopatřením píchne do „vosího hnízda“ minulosti, které bylo úmyslně zahlazeno se Lucy ocitá v nebezpečí jež mu hrozí od lidí z minulosti i současnosti, kteří nemají v úmyslu nechat nevyslovenou pravdu vyplavat na povrch.

Nejtemnější hodinu jsem dostala jako mnozí z nás předloni pod stromeček a hned jsem ji přečetla. Snad to bylo jejím obsahem, snad to bylo i tím, že jsem zrovna procházela poměrně složitým životním obdobím, ale konec knihy jsem zkrátka probrečela a celkově na mě působila velmi smutně. Ač je to patrně jedna z nejlepších Barbařiných knih, u mě se kvůli výše zmíněným okolnostem zařadila do průměru. Na fotografii chybí z jednoduchého důvodu, od chvíle, co jsem ji přečetla, koluje po celé mé rodině a ještě se zkrátka nehodlá vrátit domů. :)




Tolik ke knihám jedné z mých nejoblíbenějších autorek. Uvedla jsem u ní všechnu českou bibliografii, což nebudu u ostatních autorů dělat. Někteří mají totiž na kontě tolik knih, že by to nikoho nebavilo číst... Např. taková Agatha Christie by vydala na seriál. :) U Barbary jsem však bibliotéku uvedla a to z toho důvodu, že většinu jejích knih jsem přečetla a každá ve mě svým způsobem zanechala nějaký dojem.
A co vy? Četli jste některé její knihy? Které se vám nejvíce líbily, a které vás naopak vůbec neuchvátily? A co povídkové knihy - líbily se vám?
Napište mi do komentářů, budu za vaše názory moc ráda. :)
 


5 komentářů:

  1. Krásná sbírka :) Taky se někdy chystám od autorky nějakou knihu přečíst, mám doma prozatím pouze Dědictví minulosti, tak uvidím, jestli mě osloví její styl, podle toho bych šla případně do dalších.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dědictví není špatné, ale není to úplně nejlepší kniha...ale to je subjektivní pocit, že. :)

      Vymazat
  2. Moc pěkné knihy :-) Chci tuto autorku také zkusit, zatím jsem od ní nic nečetla :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Letos se take na Barbaru chystam a uz se moc tesim:-)

    OdpovědětVymazat