Recenze: Hana Whitton - Královna Kunhuta a Záviš. Vášnivá láska v obležení nepřátel.


Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 257
Rok: 2015

Anotace:
Po smrti krále Přemysla Otakara II. zajistí královna Kunhuta svému synu Václavovi právo na trůn a sama se uchýlí do ústraní. Touží po klidu, ale osudové setkání se Závišem z Falkenštejna jí navždy změní život.
Každým dnem vzrůstá cit, který je pojí, až se nakonec změní ve vášnivou lásku. Může mu ale královna důvěřovat? Proslýchá se totiž, že v bitvě na Moravském poli zradil krále. Co když zradí i ji?

Recenze:
Od Hany Whitton jsem četla dosud pouze jednu knížku a to detektivku z nakladatelství Moba – Kdo chce zabít Jane Eyerovou? Nebyla sice špatná, ale ani mě nijak nenadchla. Tato autorka je nesmírně plodná a vydává i v jiných nakladatelstvích. Vedle detektivek píše historické romány z českého prostředí a vydává je v nakladatelství Alpress. V samém závěru roku 2015 zde vydala historický román z období, které je jedno z mých nejoblíbenějších. Název je Královna Kunhuta a Záviš. Vášnivá láska v obležení nepřátel a zahrnuje dobu po smrti Přemysla Otakara II. a věznění mladého kralevice Václava nejprve na hradě Bezděz a posléze i v Žitavě. Příběh pozdního vzplanutí královny vdovy – Kunhuty Uherské k Vítkovci Záviši z Falkenštejna byl v literatuře zpracován již mnohokrát. Však je to také vděčné téma pro popsání vášnivé lásky, stejně jako politických spekulací. Pro mě byla, a dosud je, nepřekonatelná kniha Zuzany Koubkové – Rytíř zelené růže. Záviš z Falkenštejna. Ale o tom třeba jindy. Nyní se vraťme ke knížce Hany Whitton.
Autorka pojala příběh opravdu velmi romanticky. Začíná dobou po smrti Přemysla Otakara II., ale v myšlenkách královny Kunhuty odbíhá do doby jejich seznámení. V epilogu pak vysvětluje, že právě okamžik, kdy byla nabídnuta Přemyslovi za manželku namísto Markéty Uherské, po které toužil, byl důležitý pro její pozdější bezhlavé vzplanutí k mladému Závišovi. Jakoby toužila alespoň jednou v životě být tou první, skutečně milovanou a obdivovanou, což musí pochopit každá ženská duše.
Záviše poprvé potkáváme na Krumlově, zjišťujeme, jak přišel k nechtěné manželce i vlezlé švagrové a jak se zase manželky zbavil. Je to důležité, aby čtenář pochopil, za jakých okolností se mu uvolnila cesta ke královně. Pak jsme již svědky romantické dobrodružné záchrany Kunhuty z rozbouřené řeky a prvního setkání budoucích milenců.
Jelikož se jedná o historický příběh, u kterého předpokládám, že většina ví, jak dopadne, mohu prozradit, že autorka nedotáhne Závišův život až ke konci, což většinou v románech bývá, ale zakončí svůj příběh romantickým happyendem. Je to originální a u tohoto příběhu neotřelé a jsem za to ráda.
Po celou dobu se snaží zdůrazňovat vzájemné city milenců a přesvědčit čtenáře, že Záviš se o Kunhutu nezajímal ze zištných důvodů, o čemž se často spekuluje, ale zamiloval se do ní stejně jako ona do něj. Jejich láska byla podle tohoto románu jako z pohádky, krásná, romantická, přesto plná strachu a bolesti o Kunhutina syna Václava.
Jelikož se spíše jako historička přikláním k těm spekulacím, že Záviš se o Kunhutu zajímal pro vlastní prospěch a Kunhuta – snad toužila po lásce, snad po obdivu mladého rytíře, to už se dnes nedozvíme, je pro mě tento příběh trochu až moc pohádkový. Proto se mi také asi spíše líbil zmíněný Rytíř zelené růže Zuzany Koubkové. Přesto je román Hany Whitton sepsán velice pěkně, čtivě a určitě zaujme mnoho čtenářek. Autorka si někde pomohla fantazií, většinou se však snažila dodržet historická fakta, za což jí tleskám. Větná skladba byla místy trochu krkolomná a neobvyklá, proto se mi někde knížka trochu hůře četla, ale myslím, že je to o zvyku. Až přečtu od této autorky více románů, tak už mi to asi ani nepřijde.
Přestože je kniha vydána prestižním nakladatelstvím, je v ní poměrně dosti chyb, takže by nebylo od věci příště provést lepší korektury textu. Ke konci dokonce dochází k překlepu – možná samotné autorky, kdy se Kunka, abatyše kláštera na Františku sklání nad novorozeným Ješkem. Jelikož jsou oba dětmi královny Kunhuty, sklání se nad svým bratrem, nikoli synovcem, jak je uvedeno na straně 245.
Musím přiznat, že mě tato kniha Hany Whitton velmi mile překvapila a rozhodně si ráda přečtu i její další romány. I když je příběh pojat romantičtěji, než jsem zvyklá, je to pěkné čtení, na kterém si neznalý čtenář velmi snadno představí dobu, zvyklosti i některé historické momenty.



Komentáře

  1. Moc pěkná recenze, i když historické knihy jdou mimo mě... a doplněno super fotkami... ta poslední je top :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jo super dobová dekorace na fotce! :)

    OdpovědětVymazat
  3. :D tyhůe fotky jsou příšerné, jenže jsem to fotila narychlo a nebylo světlo. A na parapetu plastového okna mi to nepřišlo vhodné. :)

    OdpovědětVymazat
  4. :D tyhůe fotky jsou příšerné, jenže jsem to fotila narychlo a nebylo světlo. A na parapetu plastového okna mi to nepřišlo vhodné. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat