Recenze: Eric Rickstad - Tiché dívky


Vezměte zádumčivou atmosféru severských detektivek, rozháraného vyšetřovatele a k tomu přidejte pátrání po masových vrazích z amerických thrillerů. Přihoďte několik inteligentních zápletek a okořeňte je scénami, u kterých bude tuhnout krev v žilách. Výsledkem budou „Tiché dívky“. Originální a čtivá detektivka se šancí stát se bestsellerem.
Američan Eric Rickstad není ve světě literatury žádným nováčkem. V roce 2000 vyšla jeho prvotina „Sklizeň“, která zaznamenala nebývalý úspěch. „Tiché dívky“ vyšly před dvěma lety a okamžitě se vyšvihly na první příčky v žebříčku prodejnosti. Autor se věnuje psaní profesionálně a vše nasvědčuje tomu, že se máme na co těšit. Ačkoliv je Rickstad Američan píšící o Američanech, „Tiché dívky“ mají ledacos společného se severskými detektivkami, které u nás stále zažívají obrovský boom.

Příběh se odehrává na venkově, který je nejen pustý, ale především děsivý. Autor si skvěle pohrává s atmosférou hrůzy, takže se budete bát i ve chvílích, kdy k tomu nebude důvod. Rickstad vám vsugeruje pocit, že vás obklopuje zlo a někdo neznámý vás pozoruje oknem. Už z první kapitoly je zřejmé, že kdyby se Rickstad rozhodl psát horory, bude v nich patřit k naprosté špičce. Čtenáři jsou různí a je dobře, že už na začátku je epizoda, která vám může přivodit noční můry. Alespoň budete vědět, do čeho jdete, a můžete si otestovat, co jste schopní snést a co už ne.

I když je první kapitola hororová, autor má stále na mysli, že píše detektivku. Poctivě vám předkládá vodítka k řešení, ale jak známo, v atmosféře děsu se logice nedaří. Vodítka jsou už v první kapitole a potom jich přibývá geometrickou řadou, ale stejně se s vámi vsadím, o co chcete, že nic nevyřešíte. Pátrání po masovém vrahovi není tak přímočaré a jednoduché, jak by se mohlo zdát, a proto vám radím, abyste autora nepodceňovali. Není pochyb o tom, že v žánru přečetl, co se dalo, a nyní toho de facto zneužívá. Předloží vám něco důležitého a pak se baví tím, že tuhle tisíckrát omílanou věc budete považovat za klišé a ani vás nenapadne uvažovat o tom, že by to mohlo být jinak.

Detektiv Frank Rath je svérázný týpek a zřejmě nebudu jediná, kdo ani po přečtení knihy nebude vědět, co si o něm myslet a co k němu cítit. Lítost? Obdiv? Pohrdání? Frank je mnohovrstevná postava a má daleko k panákům, které jejich autoři přesouvají od jednoho výslechu k druhému. Frank má máslo na hlavě, v jeho skříni je spousta kostlivců a vy se budete postupně dozvídat, jak jeho minulé skutky ovlivnily to, kým je nyní. Kdysi pracoval u policie, ale my se s ním setkáme jako se soukromým pátračem. Frank má najít zmizelou dívku a k jednomu zločinu se postupně nabalují další a další záhady. Pro Franka se pátrání v jistém okamžiku stane velmi osobním a on si prožije velké dilema.

Na konci jsou všechny zápletky vysvětlené a vy zjistíte, že všechno do sebe zapadlo jako dílky skládačky. Případ je uzavřený, čtenář už nemá žádné otázky, ale přesto vás Rickstad přiměje k tomu, abyste netrpělivě čekali na jeho další román. Jako vypravěč je přímý a stručný. Nezdržuje se žádnými zdlouhavými popisy a jde rovnou k věci, tedy k akci a dialogům. Rickstadovi stačí jen pár vět, aby vás strhl tak, že jeho příběh nebudete číst, ale prožívat. Pokud máte rádi napětí a promyšlené detektivky, pak jsou „Tiché dívky“ nejlepší volbou.  


Autor recenze: Veronika Černucká

Komentáře