čtvrtek 15. prosince 2016

Recenze: Helena Hardenová - Příliš mnoho vítězů


Máte rádi české detektivky plné laskavého humoru? Láká vás exotický svět šlechticů anebo nadšenců do automobilových veteránů? „Příliš mnoho vítězů“ je čtivý příběh o mladé ženě, která se po návratu na rodné panství setkává nejen s rázovitými obyvateli zámku, ale také s chladnokrevnou vraždou.


Helena Hardenová (1964) pochází z Brna, kde dnes také žije. Proto děj své novinky zasadila do oblasti, kterou důvěrně zná. Hardenová je již zkušená spisovatelka a řekla bych, že určitě znáte její detektivní příběhy z Kanárských ostrovů, kde nějakou dobu pobývala a často se tam vrací i v současné době. Detektivky jí vydává brněnské nakladatelství Moba ve své edici Původní česká detektivka. Kniha „Příliš mnoho vítězů“ je netypická tím, že se odehrává na Moravě, ale myslím, že to byl od autorky skvělý tah, kterým získá další fanoušky.

Ačkoliv to nikde není řečeno, její novou detektivku si vychutnají zejména dámy. To proto, že příběh vypráví v první osobě sedmatřicetiletá Polyxena, která má na první pohled starosti obyčejné ženy. Neobyčejné je pouze to, že je movitou šlechtičnou jednoho z nejvýznamnějších českých rodů. Na začátku příběhu Polyxena žije ve Vídni, kde pracuje v umělecké galerii. Je vdaná za atraktivního muže, a protože jí bijí biologické hodiny, sní o tom, že jejich luxusním bytem zní dětský smích. Jenomže znáte to, člověk míní a ten nad námi mění. Polyxena se dozví, že manžel má milenku a dvě nemanželské děti.

Jiná by se na jejím místě zhroutila, ale ne tak Polyxena. S humorem sobě vlastním a nebývalou nadsázkou se rozhodne k návratu do Čech. Doma ji čeká milující svérázný tatínek, velký fanoušek automobilových veteránů. Stejně jako si oblíbíte optimistickou Polyxenu, zamilujete si i jejího rázovitého tatíka, který nejde pro sprosté slovo daleko. Svůj zámek Ronov řídí pevnou rukou a je zábavné sledovat jeho slovní přestřelky se správkyní panství. Čtenář již začíná tušit, kdo se stane obětí vraždy, i když na samotný zločin budete čekat poměrně dlouho.

Jinému autorovi bych to vytýkala, ale Hardenová píše tak živě, procítěně a čtivě, že by mě její příběh bavil i s absencí vraždy. Úžasné je sledovat, jak narůstá počet podezřelých, protože autorka ukazuje na každého prstem a předkládá vám jeden argument za druhým, proč právě tenhle člověk měl důvod k vraždě. Kromě vraždy se schyluje ještě k jednomu zločinu a v knize nechybí ani pěkná řádka záhad. Milovníci detektivek si rozhodně přijdou na své. Nejlepší na tom je, že provedení vraždy i její vyřešení připomíná klasické detektivky – hádanky. A tak s trochou štěstí a velkým nasazením svých šedých buněk mozkových se vám podaří zjistit, kdo a hlavně jak vraždu spáchal.


Hardenová je skvělá vypravěčka, která vás vtáhne do děje a potom s vámi manipuluje, abyste si mysleli to, co chce ona. Při čtení vás bude příjemně mrazit v zádech, možná se budete přihlouple usmívat, ale každopádně si uvědomíte, že nic není tak hrozné, aby to nešlo napravit. „Příliš mnoho vítězů“ vás pobaví a donutí přemýšlet nad zločinem, což je věc, která se povede málokteré detektivce. Na Polyxeně a jejích příbuzných a známých si vypěstujete závislost a budete stejně jako já doufat, že Hardenová napíše pokračování.    

Autorka recenze: Veronika Černucká

2 komentáře:

  1. dobrá recenze, stejně jako vaše knihy..

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za velmi milou a laskavou recenzi! Opravdu mne potěšila. Je fakt, že vražda přijde až hooodně na konci, ale mě to tak prostě vyšlo. Slibuju, že příště bude mrtvola dost brzo. Čtu Vaše knížky taky ráda. Naopak vůbec neumím psát recenze a zejména ty upoutávky na zadní stranu obálky, to jsou pro mě muka... Přeju Vám krásný den a těším se na další Vaši knížku. Helena

    OdpovědětVymazat