Knihy které mě zasáhly v roce 2016


Krásný den!

Asi jsem úplně poslední z posledních s tímto článkem, ale dalo mi nějakou dobu zabrat vybrat ty nejlepší knížky a na žádnou nezapomenout (alespoň doufám, že jsem na žádnou nezapomněla). :)


Na úvodní fotce nejsou samozřejmě všechny. Chybí tam tři, které mě zasáhly snad nejvíce a to hned z jara. Jenže jak už to u mě bývá, knížky jsou věc putovní a tak je momentálně čtou mamka, babička, sestřenka atd. Tudíž ty úplně první nemám vyfocené.


Krátce po Vánocích jsem začala číst novinku z pera mé oblíbené autory Kate Morton - Šepot vzdálených chvil. Tato kniha byla v podstatě sázka na jistotu, takže žádné velké překvapení. Byla silná, poutavá a neuvěřitelně krásná.


Naopak velkým překvapením pro mě byla novinka od autorky, které prvotina vyšla v Čechách už před nějakými deseti lety a mě tehdy zcela minula. Susanna Kearsleyová a její kniha Zimní moře mě naprosto nadchla, pohltila a dokonce natolik, že jsem ji označila na naprostý TOP za rok 2016.


Když už jsem tuto autorku poznala, využila jsem akce nakladatelství Ikar, který při příležitosti "vzkříšení" této autorky v českých knižních vodách znovu vydalo i původní knížku - prvotinu Mariana. Většina čtenářek říká, že Mariana se jim líbila více, než Zimní moře, u mě to bylo naopak. Mariana pro mě sice nebyla TOP, ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu, nejromantičtějšímu a nejhezčímu, co jsem za rok 2016 objevila.


Kniha Platící hosté byla novinkou od mé další srdcové autorky a to od Sarah Watersové. Tato autorka píše tak zvláštně, že každá její kniha je úplně jiná a většinu pojí snad jen téma lesbických vztahů. Ani Platící hosté nebyli výjimkou. Navíc to byla kniha, která mě zasáhla opravdu hluboko, moc se mi líbila a i když to byla opravdu tlusťoška, četla se velmi dobře a rychle.


Jelikož čtu velmi ráda knihy z venkovského prostředí, z hor apod., navíc takových knih není mnoho, já alespoň znám jen Vykupitele duší Ivety Pačutové, Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové a nyní nově Selské baroko Jiřího Hájíčka, kniha Starý kraj od Dörte Hansen mě okamžitě zaujala. Rozečítala jsem ji trochu s obavou, protože jsem netušila, co mohu očekávat. Byla jsem však nadšená, kniha mě bavila, četla se výborně a zařadila se po bok mých oblíbenkyň.

Mimochodem, pokud znáte nějaké další knížky s touto tematikou, které mi můžete doporučit, budu ráda za vaše komentáře. :)



Pak už následovalo léto a já objevila zlatý důl kvalitních a čtivých knih - nakladatelství Odeon. Až dosud jsem z něj nic nečetla a tak mě zaujalo hned od první čtené knihy. Ta sice není úplně nej, ale rozhodně tady zmíním dvě další, které mě opravdu zasáhly hluboko do duše.

První z nich byla Z jako Zelda od Therese Anne Fowler. Původně jsem ji měla vypůjčenou z knihovny a tu jsem také přečetla. Příběh mě však natolik zasáhl, že jsem zatoužila ji vlastnit. A tak, když se dostala do extra výhodných slev, požádala jsem o ni kamarádku, která mi ji dala k narozeninám.

Druhou pak byl recenzní výtisk, kniha od autorky Celeste Ng s názvem Vše, co jsme si nikdy neřekli. Tohle byl psychologický román, kde pětičlenná rodina přišla o starší dceru a každý z nich vzpomíná, jaká byla. Dozvídáme se, že každý ji viděl a vnímal jinak a nic není takové, jak se může na první pohled zdát. A také že není vůbec dobré snažit se z našit dětí vychovat dokonalou chiméru svých snů a plánů.


Dítě, které v noci našlo slunce od italského autora Luca Di Fulvio je nádherný historický román z německého prostředí. U tohoto autora asi není ani nutné se moc rozepisovat. Kdo od něj už něco četl dobře ví, že i mnohasetstránková kniha se čte skoro sama a že příběh plyne svižně, na každé straně se něco děje a že hrdiny si naprosto zamilujeme.


Velmi příjemným překvapením pro mě byla Dívka v ledu od britského autora žijícího na Slovensku, Roberta Bryndzy. Tento mrazivý thriller mě strhl od první stránky a já se o něj nedokázala odtrhnout. Přečetla jsem ho doslova jedním dechem za dva dny a nemůžu se dočkat, až od autora vyjde další díl.


Poslední nádhernou knihou, kterou musím představit je Kateřina Aragonská. Pravá královna od historičky Alison Weir. Jedná se o historický román, životopis této velkolepé ženy, která žila a dodnes je ukrytá spíše ve stínu své matky a také ve stínu dcery své souputnice a královy druhé manželky. Kateřina Aragonská si rozhodně zasloužila takovýto román, který by ji v očích čtenářů představil jako silnou, věrnou a neústupnou ženu, kterou bezpochyby byla. I když byla kniha náročná a četla se velmi pomalu, byla nádherná a budu na ni ještě dlouho vzpomínat a myslet.

Četli jste některou z těchto knih? Také se vám líbily, tak jako mně?

Vaše Sabi :)






Komentáře

  1. Díky za tipy, nečetla jsem z nich ještě žádnou, ale v hledáčku je mám :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nečetla jsem žádnou z knih, ale mám doma Zimní moře, Marianu a Starý kraj :) Snad se mi budou líbit tolik jako tobě. Přeji i v roce 2017 mnoho krásných knih :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ivanko, Leni, věřím, že se vám budou líbit, tak jako mně. I vám oběma přeji plno krásných knih v roce 2017. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dívka v ledu a díte, které v noci našlo slunce vypadají moc dobře, obě mám v plánu přečít, bohužel teď ležím jen v maturitní četbě. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Krásná přehlídka knih. Na Dívku v ledu se dnes chystám a hodně mě zajímá kniha od Celeste Ng.

    OdpovědětVymazat
  6. Vše, co jsme si nikdy neřekli pro mě byl taky jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků za uplynulý rok. Jsem přesvědčená o tom, že se k ní ještě někdy vrátím. Luca di Fulvio mám doma už druhý nebo třetí rok, pravidelně si nechávám nadělovat jeho knížky k Vánocům, ale nějak nejsem schopná se dostat k jejich přečtení. Doufám, že letos se to zlomí a já se na něj vrhnu. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat